Jdi na obsah Jdi na menu
 


Něco k mým pianistickým začátkům

Do ZUŠ v Lipníku nad Bečvou mě moje matka přivedla v mých 4 letech, a to proto, protože tam již chodila moje o 4 roky starší sestra. Mamince se líbilo, aby její dcerky hrály na klavír. Tatínek hrál kdysi trochu na kytaru, jedna babička ráda četla a druhá babička ráda zpívala a jeden dědeček maloval, a prababička pocházela z Ukrajiny/původ našeho křesťanství v rodině byl z pravoslavné církve a také z katolické církve/.

Doma jsme klavír neměli, a tak rodiče koupili sestře pianino Petrof, na který jsem potom také hrála. 

K mé paní učitelce Mrvové za nějakou dobu začal chodit asi o rok mladší chlapec

/náš vynikající pianista a skladatel Marcel Javorček/.

A paní učitelka z nás udělala takové malé úspěšné Klavírní duo, a pod jejím vedením jsme byli velmi úspěšní na různých vystoupeních a soutěžích na Moravě. 

Když jsme přišli do hodiny klavíru na ZUŠ, tak nás paní učitelka poslala cvičit nebo se rozehrát do nějaké třídy, a můj malý klavírní partner mě hrával nějaké melodie/improvizace/z různých pohádek a seriálů např. to, co zrovna tzv. "frčelo" v TV. Velmi mě zaujala např. improvizace ze seriálu Sandokan. Ještě dodnes se mi vybavují tóny, jak to malý klavírista podle sluchu improvizoval v basu...

A tak jsem to zkoušela taky, a podle sluchu mě improvizace baví dodnes. 

Na základní škole, když jsem se rozhodovala, co budu dělat /jaké bude mé povolání/, tak mě bavilo být cukrářkou /péct a vařit mě baví dodnes/, také by mě bavilo být fotografkou, a v klavíru, když se mě paní učitelka ptala, jestli bych chtěla jít na Konzervatoř...tak říkala, budeš mít takovou hezkou třídu, žáky. Ale taky jsem se trošku musela uklidňovat /protože jiní lidé mě nedávali jistotu, jestli se dostanu na Konzervatoř, tak jsem přemýšlela, že bych šla na Gymnázium /to se doporučovalo, když měli žáci samé jedničky, nebo velmi dobré známky - vyznamenání/

A potom jsem talentové i přijímací zkoušky na Konzervatoř udělala, přijali mě, no a potom už to šlo jako po másle...JAMU - Brno, zahraniční studium atp. Chtěla jsem hrát.

Já jsem potom měla to štěstí, že i na Konzervatoři i JAMU jsem byla k improvizaci vedená a podporovaná. 

S panem profesorem Zdeňkem Muchou na Konzervatoři jsme improvizovali takovým způsobem, že ve třídě, kde jsme měli klavírní lekce, jsme měli jedno křídlo a pianino a tak jsme třeba někdy i v hodinách klavíru společně improvizovali na 2 klavíry třeba Yesterday /Beatles a tak podobně./

Na JAMU jsem měla možnost improvizovat na hodinách u pana profesora Arné Linky, s kterým jsem se seznámila přímo na pódiu již v Kroměříži ještě jako studentka Konzervatoře, kde měl recitál a v závěru koncertu vyzval publikum, kdo by si chtěl s ním zaimprovizovat, tak já jsem se přihlásila, protože jsem byla úplně nadšená a tak jsem měla možnost si i s panem Arné Linkou zaimprovizovat před početným publikem veřejně při jeho koncertě ještě jako studentka. To bylo báječné!

A na JAMU v Brně, když jsem hrála na koncertě /jako studentka doc. Skovajsy/ v aule školy, Caconne in d moll /Bach transkripce Brahms/ pro levou ruku, tak pan profesor Linka prohlásil, že to znělo, jakoby hrály 4 ruce, nejen jedna ruka.

A o letních prázdninách /srpen 2019/

Jsem byla jen tak na skok v Amsterdamu, a protože jsem tam neplánovala koncertovat, ale bylo mi umožněno hrát několik dní v krásném hotelu Barbizon na dobré křídlo, tak jsem tam také improvizovala a hrála i své skladby "jen tak", a když jsem tam vcházela asi podruhé potřetí...

tak mě potěšilo přivítání

... It's all yours... 

...To se panečku hraje...